Nová deska P!ATD: Budeš tancovat na cokoliv, tupče!

Matematickej perex, hehe: P!ATD jsou z kvarteta duo, tohle je třetí deska a pánové rozhodně nejsou žádný jedničky. Bejvávalo. Jejich debut byl trochu přeceňovanej, ale poměrně fungující příslib, že tahle teatrálně naladěná úderka nažehlenejch podmalovanejch hezounků zachrání mírně sterilní a přeslazenou emo scénu.

Panic! at the Disco – Vices & Virtues

Vydáno: 28.3.2011

Skladby: The Ballad of Mona Lisa, Let's Kill Tonight, Hurricane, Memories, Trade Mistake, Ready To Go (Get Me Out of My Mind), Always, The Calendar, Sarah Smiles, Nearly Witches (Ever Since We Met…)

Vydavatel:Suprap­hon/Warner Music

Furt v pohodě, přiznávám, že jsem A Fever You Can't Sweat Out sjížděl docela často a intenzivně, přestože reprezentovala tu odvrácenou stranu derivovanýho indie-punku s očividně signifikantním cílem hlavně oslovit masy. Proč sjížděl často, tudíž svým způsobem obdivoval, nebo aspoň respektoval? Protože to kousalo, kopalo, provokovalo tím schizofrenním pohráváním si s fanouškama a matoucím make-upem. Muzika i celej projev a prezentace, to všechno bylo navíc inovativní, i když v daným žánru do jistý míry ohraničený tím, co jsou veskrze ortodoxní a konzervativní fanoušci ochotný skousnout. Jenže pak přišel megalomanskej vodstřel s Pretty.Odd.

Nevím, na jakým afrodiziaku produkujícím sebelásku ti čtyři frčeli, ale výsledek byl omračující a otřesnej. Podlehnout pocitu, že jste reinkarnací Johna Lennona z období Seržanta Pepře, je hodně velkej kotel. Koberečky na pódiu, dlouhý vlasy a chlebníky na bradě, kytary pod krkem a muzika tak neuchopitelně cheesy a s iritujícím podtextem plyšovýho správňáctví – to by na mě bylo fakt hodně, i kdybych každej čtvrtrok lítal do Indie, žral extázi po tunách a miloval posmrtně Adolfa Hitlera, protože bych měl chemickej přetlak neopětovaný lásky k celýmu světu, zvěrstvo nezvěrstvo. Asi tak uvěřitelný, jako kdyby Charles Manson konvertoval k buddhismu poté, co ho unesli ufoni a následně zase vrátili na zem s implantovaným mozkem dalajlámy. Myslel jsem, že tenhle nesmysl P!ATD nepřežijou a zmizej nadobro v P.P.P.P. (co to je, dozvíte se za odměnu, pokud dočtete do konce, hehe). A ejhle, splet jsem se.

Nejenom že redukovali kapelu na duo, ale ještě se vrátili s třetí deskou, která je sice někde v základním táboře, ale má dost proviantu a docela dobrýho šerpu, takže se dá předpokládat, že by mohli někam dolézt. Neříkám, že nezmrznou nebo že nebude tak mizerný počasí, že se budou muset vrátit. Nebo že je nesežere šerpa, protože je kanibal-extremista, navíc sportovec z donucení. Nebo nevím. Co vím, je, že první singl The Ballad of Mona Lisa u mě vyvolal něco jako povytažený obočí a takový to ‚aha‘, možná by bylo dobrý zbystřit, něco se děje. Není to sice žádná revoluce, netvrdím, že na Vices & Virtues nejsou sračky, že to není kontejner krve, ve který zoufale chyběj červený krvinky, ale furt je to lepší než jejich pseudomeditační období z dvojky. Zdá se, že odchodem primárního psavce všech těch éterickejch oduševnělejch slátanin Ryana Rosse se definitivně vyčistil vzduch a duo Brendon Urie a Spencer Smith si uvědomilo, že jestli se maj vrátit do spotlightu popu, znamená to ubrat z megalománie a začít zase psát mírně naprdlý, ale furt jasně prokouknutelný popový songy s nekonfliktním emo ostřím, což se zjevně povedlo.

Není to žádná velká avantgarda, spíš takovej slabej vývar ze stadiónovejch titánů typu R.E.M. nebo U2 pro odrostlejší děti, co se rády šminkujou, ale ještě že tak. Jedna věc je ale nesporná. Dělat desku ve dvou může bejt děsně zábavný dobrodružství, osvobozující a intimnější než makat ve čtyřce, ale daní, která se za to platí, je jistá sterilita, menší drive a částečná absence potřebnýho odstupu. V kontextu s tím nepřekvapivě asi nejvíc fungujou ty pomalejší, subtilnější power balady jako Memories nebo převážně akustická Always. Smyčce a lesní rohy, tím se nedá nic extra zkazit.

Takže sečteno a podtrženo: byl jsem zvědavej, zvědavost jsem ukojil – a tím to celý začíná i končí. (Jo, a P.P.P.P. je Propadliště Popraviště Pokleslýho Popu, neasi vole!)

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2017 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz