R.E.M.: prostor mezi emocionálníma heartbreakama a noise rockem

Jasně, R.E.M., respekt, vole. Je to už asi jejich patnáctá (nebo sto padesátá) deska, a furt si držej nějakej standart. Michael Stipe je trochu plachej gay hrdina, ke kterýmu se modlí ta míň exhibicionistická, navíc kulturně orientovaná gay enkláva, a je to rozhodně dobře, protože ten chlápek je krom toho, že dobře zpívá a píše, i docela sympaťák, rozhodně větší než Horáček, hehe. O jeho politickejch a ekologickejch aktivitách a radikálních názorech nemluvě. I takovej Yorke se na něj vostošest odvolává, pomohl mu prej v devadesátkách z těžkejch depresí, a kromě Radiohead se k R.E.M. hlásí celý jedno hudební hnutí grunge a jeho klíčoví představitelé jako Pearl Jam, Screaming Trees nebo Nirvana.

A jak tak poslouchám Collapse Into Now, možná bych se i já měl tímhle paleolitem zabejvat, navzdory povážlivé expiraci. Protože některý jejich desky jsou vlastně bezčasovým poselstvím, a tahle mezi ně rozhodně patří, byť je trochu přepálená, už třeba jenom hostama. Ale taková ÜBerlin, i přes svoji lehce folkem nasáklou konzistenci, je esenciální melancholie s bravurním smyslem pro jednoduchou, ale fungující písňovou skladbu. It Happened Today je úžasný manifesto, prostý, ale funkční jako vynález jízdního kola. Songy jako Mine Smells Like Honey odkazujou trochu na českou vesnickou zábavu, ale to jenom proto, že my máme muziku z hlubokejch osmdesátek a devadesátek takhle pokroucenou skoro jedinou dostupnou live produkcí. A ta byla navíc nasáklá chlastem jako školní houba nabělalým roztokem smradlavý plodový vody s křídou a zpečetěná tím pověstným zakulturákovým náhražkovým sexem s nezletilejma dcerama dojiček, v lepším případě s tuzexovejma prominentníma blbkama, co měly to štěstí, že se narodily do rodiny nějakýho maloměstskýho fízla nebo udavače. Za tohle fakt R.E.M. nemůžou a není důvod jim to vyčítat, protože není klišé jako klišé. Walk It Back mi připomíná, jak dobrý jsou vlastně ve svejch nejorganičtějších věcech The Prostitutes, protože maj to skorofolkový libido, hehe. Docela prča, a nevím, jestli je to větší kompliment pro R.E.M., nebo pro Prostitutky. Alligator Aviator Autopilot Antimatter zní tak nějak zpupně a napruženě, možná za to může ta zpíčená Peaches jako naježená back vokalistka, ale spíš asi ne. Zase dobře napsaná věc, co navíc postrádá nějakou stařeckou udejchanost, i když se snaží tvářit děsně rozjetě. Jak moc nesnáším Eddie Vedera a celou tu kostkovanou postnirvanovskou ‚zachráníme svět‘ generaci, tak musím konstatovat, že Every Days Is Yours To Win s Vederem je fakt pokorně fungující song s tím obyčejným hitovým potenciálem, co se tváří jako děvečka od vedle, ale přitom má královskej hermelín přehozenej přes alabastrový ramena šlechtičny.

Prostě a jednoduše – R.E.M. můžou bejt největší staromilskej shit, co vydává desky, dokud bude dejchat, a můžeme na to plivat jako největší arogantní ignoranti, ale fakt je takovej, že nezbejvá než se sklonit a přijmout ty esenciální emoce a nespornej talent, kterej z nich dělá další velikány novodobý hudební historie. R.E.M. fucking rulezzz!