Cut Copy - Zonoscope: Klokaní architektura tance

  • Cut Copy - Zonoscope: Klokaní architektura tance Fotogalerie (45)
    • 02.03.2011
    • Tisk

    Zima je otravná a dlouhá, když teda zrovna nejste v národním týmu olympioniků ve stavění sněhuláků…

    Sdílejte článek:

Zima je otravná a dlouhá, když teda zrovna nejste v národním týmu olympioniků ve stavění sněhuláků, neholdujete snb nebo lyžím, případně nemáte totálně nepochopitelnej zásek na tom šedivým ročním období. V Austrálii je teď léto, jestli se nepletu, takže co takhle na skok tam? Tady nás fakt nic zajímavýho nečeká. Anděly oškubali na kostru, peří i s kůží a masem šlo dolů tou hanbou, kterou nás opět provláčela mrtvolně nezábavná Akademie.

Cut Copy – Zonoscope

Vydáno: 7.2.2011

Skladby: Need You Now, Take Me Over, Where I'm Going, Pharaohs & Pyramids, Blink and You'll Miss a Revolution, Strange Nostalgia for The Future, This is All We've Got, Alisa, Hanging Onto Every Heartbeat, Corner of the Sky, Sun God

Vydavatel: Universal

Ten paskvil, co se promenádoval po pódiu, nebyl ani k smíchu (Farna a Klus mě naopak docela bavili, akorát se bojím, jestli to náhodou – v kontextu s tou všeobjímající hrůzou – nebylo jenom lehce ucházející), ani k pláči, protože slzy zamrzly z pocitu trapnosti, a děsivý záblesky normalizačních estrád, trasponovanejch do současnosti, nám vykuchaly játra s bravurní chladnou bezcitností obchodníka s orgánama. Tamty sportovní kalhoty, co se z nich stal tuzemskej módní šlagr, jsem si musel studem přetáhnout až přes hlavu, takže je vám jasný, kde až jsem měl asi rozkrok, že jo. No nic, teď už jenom přežít Žebřík a pruhovanou invazi zmutovanejch Teletubbies na miliontej způsob, a máme od těch napudrovanejch šaškáren zase na rok klid.

Chci do Austrálie. Pokud má člověk dost košatou imaginaci, občas zabírá cestování prstem po mapě nebo globusu. A s deskama a jejich atmosférou je to někdy stejný. Tak proč to nezkusit s Cut Copy?

Když vystřelil label Modular a stal se jedním z nejvyhajpova­nějších novejch indie labelů, Cut Copy byli jednou z jeho vlajkovejch lodí, samozřejmě vedle takovejch jmen jako Klaxons, Van She, The Presets, Ladyhawke a dalších. Už pohled na tu Modular rodinu, při základní orientaci v pavouku zastoupenejch stylů a kapel, rendruje docela jasnej průsečík třidéčkový pyramidy – hodně retro, vyspejslej neo-rock, taneční elementy, zase retro, disco, disco, disco. Ne Michal David. Disco. Men at Work, může bejt. Cut Copy měli vždycky blíž třeba k Chromeo než ke Klaxons, prostě sofistikovanej retro sound, vysluněnej a nonšalantně vohozenej, jenom proboha žádná neurvalost, ale pohodička, cool holky, exotický drinky, sluneční brejle Ksubi, fashion zlatý mládeže a tak.

Když to bouchlo poprvé s jejich debutem Bright Like Neon Love, bylo to sice stejný naleštěný nekonfliktní retro jako teď, ale bylo to ‚in‘. Nevím, jak moc ‚in‘ je to dneska, protože trendy frčej rychlostí dvacet čtyři frejmů za sekundu. Než mrknete, je všechno vzhůru nohama, a to, co platilo, už dávno neplatí nebo platí v druhým kole. Ale tak nějak mám pocit, že ty bublající synťáky a přihřátý ‚tutu, lala, eou, eou, hu huu‘ jsou trochu za zenitem. Do gejbaru jakože super, úplně vidím ty vykroucený kyčle, mrouskající se hezouny, friendly talk a druhou rundu na kamarádskýho medvěda v kůži, co má dva metry a voči modrý jako pomněnky, božínku.

Na pláž taky ideální. Take Me Over s těma perkusema a funky kytarou je jako nějakej cover Talking Heads. Kdyz říkám funky, myslím funky, ne ten hybridní poblijón, kterej se tady za funky obecně pokládá, to by mě vždycky trefil šakal, když slyším nadužívat označení tohohle hudebního stylu v kontextu s něčím, co funky nevidělo ani z rychlíku Ostrava, Hlavní nádraží – Košice. Když to tak poslouchám, vono to není zase tak úplně špatný. Revoluce z toho nebude, ale z čeho jo? Strange Nostalgia For The Future je vlastně docela výstižnej název tracku, byť je to jenom takový atmosférický intermezzo. Občas slyším vzdálený obskurity kočičáckejch inťoušů Hot Chip, ale tady je to víc rovně, víc na první signální, víc na efekt. Alisa a masivně přiznaný novum v podobě nepřeslechnutelnýho akcentu na kytaru vlastně plíživě pokládá otázku, jestli je vůbec ještě relevantní říkat o Cut Copy, že jsou dance kapela. Podobná trajektorie jako svýho času u Fischerspooner. Ta pípající vyzívaná pohoda versus kytary a podivný postupy vykostěnejch osmdesátek, vysmejčený všechny kouty, kde se schovává tolik ceněnej kýč, všechno se počítá a nějak to vzácně funguje.

Je to sice na můj vkus už moc za rohem, ale neuráží, a některý momenty mě dokonce baví hodně. Třeba poslední patnáctiminutová Sun God, ve který jako by pospolu jamovali nějaký klony Rapture, ESG, Duran Duran, Primal Scream, Underworld a futuristickej symfoňák hlavního města Jupiteru. V pátek nový Does It Offend You, Yeah?

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz