Děti studený války říkaj: Co je moje, to je tvoje, vole!

  • Děti studený války říkaj: Co je moje, to je tvoje, vole! Fotogalerie (39)
    • 02.02.2011
    • Tisk

    Co je moje, to je tvoje. Kdyby Emdží ještě žil a dejchal, byl bílej jako poskok ve vápence nebo ten nejčistší…

    Sdílejte článek:

Co je moje, to je tvoje. Kdyby Emdží ještě žil a dejchal, byl bílej jako poskok ve vápence nebo ten nejčistší koks v Praze, měl v sobě trochu blues, jen tak si posedával ve stínu Vampire Weekend jako zombie a futroval se vlastní krví nasáklejma U2, byl by z něj dozajista jeden z Cold War Kids.

Cold War Kids – Mine Is Yours

Vydáno: 24.1.2011

Skladby:Mine Is Yours, Louder Than Ever, Royal Blue, Finally Begin, Out of the Wilderness, Skip the Charades, Sensitive Kid, Bulldozer, Broken Open, Cold Toes On The Cold Floor, Flying Upside Down

Vydavatel: Universal Music

Tak nějak totiž zní Mine Is Yours, otvírák jejich stejnojmenný desky. Louder Than Ever ve slokách naléhavě vřeští jako naoko nazlobenej Grinderman, aby se v refrénech mohla zlomit do vampírovíkendovýho prozpěvování, pořád naléhavýho, ale evidentně smířlivějšího, než je jejich kašírovaně naštvanější alter ego. Jako Kings Of Leon ze Strakonic (nic proti Strakonicím, to mě asi napadlo, protože jsem tam teď o víkendu byl), s velkejma chorusama, ale s vesnickým (v dobrým slova smyslu, proboha!) napětím. Překvapivě arénám otevřená náruč je možná zčásti důsledkem propagandy o ‚další kapele v úzkejch džínách s velkou slabostí pro Krista‘ (stigma Kings Of Leon, jak jinak), a určitě na tom nese svůj podíl viny nominování producenta Jackquire Kinga, kterej svý posvěcený ruce pokládal na desky Modest Mouse, Norah Jones nebo právě na poslední Kings of Leon.

Náboženství a romantika. No, dá se s tímhle vercajkem netrefit? Jenom dobře pro ně. Tenhle vymazlenej, polidštělej, umírněnej alternpop funguje jako Mistrovy kecy o víře a chození po vodě. Je to hezkej soul punk, malá, neškodná revoluce na kůru. Kupodivu, i přes moje antireligiózní jedovatosti je to docela fajn deska. Kdyby Ježíš proměnil všechnu vodu světa v chlast a výměnou za mou loajalitu vůči Cold War Kids mi dal neomezenej access z těch zdrojů čerpat, musím uznat, že – notně zmatlanej – bych se možná i nechal dojímat jejich čistou sensitivitou napsat téměř spirituální hit.

Jenže těch jenže je až moc a řetězec začíná i končí na faktu, že žádnej Ježíš není, a i kdyby do prdele byl někde zašitej, tak tu moc měnit vodu v chlast prostě mít nemůže, leda možná v Bibli. I tak – je to hezká deska, a tam, kde mi lezou Vampire Weekend na nervy svým etnickým šaškováním a věčně pozitivníma úsměvama, jako by hráli na nějaký dětský narozeninový párty, zmatlaný drogama pro zvířata jako Will Ferrell v Old School, tam mě tyhle pámbíčkáři s kytarama téměř dojímaj. Dobře, tak nedojímaj, protože chodím na pravidelný výměny krve do transfuzky doktora Satana, ale minimálně mě bavěj svojí zarputilostí bílýho křesťana reinterpretovat to, co maj ty černý bastardi prostě v sobě, aniž by o tom snad i věděli. Peklo je čekárna do nebe, a až vás sestřička zavolá, nezapomeňte šáhnout do kapsy, jestli s sebou máte kartičku pojištěnce, protože jinak vás čeká pater noster o pár pater níž. A to šupem. Flying Upside Down.

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2017 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz