Další páteční freestyle aneb Není ráje bez pekla

  • Další páteční freestyle aneb Není ráje bez pekla Fotogalerie (16)
    • 28.01.2011
    • Tisk

    Taky se vám občas stejská po prvních Editors? Ten hříšně evokativní a popisnej obal The Black Room…

    Sdílejte článek:

Taky se vám občas stejská po prvních Editors? Ten hříšně evokativní a popisnej obal The Black Room… Ach, pamatuju si to funerálně zapáchající vzrušení, když jsem tu desku poprvé držel v ruce, a byť jsem znal všechny songy, cítil jsem smířlivou i zlověstnou vůni levandule a hudební orgasmus po kopulaci na mramorovým náhrobku, hehe.

Chapel Club – Palace

Vydáno: 8.2.2011

Skladby: Depths, Surfacing, Five Trees (Album Version), After the Flood, White Knight Position, The Shore, Blind, Fine Light, O Maybe I (Album Version), All the Eastern Girls, Paper Thin

Vydavatel: Polydor UK

Jasně, kolikrát jsem slyšel ty onanistický žvásty pretencious pricks kolem, co si nárokujou neochvějnej a samozvanej patent na vkus, sežrali wikipedickej mozek moudrosti i Pitchforkovo hovno a myslej si, že je děsně chytrý ohánět se velemoudrama jako: „No jasně, další kapela, co je tak neinvenční, že ji nenapadlo nic lepšího než naposlouchat si Unknown Pleasures od Joy Division, naučit se dělat bordel s delayema a nakoupit černý hadry, to známe, do prdele, něco originálního, pánové! Třeba můžete začít hrát na ajfouny a předstírat, že máte klasický hudební vzdělání, nebo si založte hiphopovej projekt! Co na tom, že o hiphopu nic nevíte, ale máte sdělení, kurva… Máte přece to sdělení! Život na vás byl hnusnej, holky vám nechtěly dávat, protože máte všechny logopedický vady řeči, vypadáte jako moulové a máte imrvére divný kecy, to se dá přece umělecky zabalit a prodat, no ne? Hlavně je ale nutný předstírat, že vo ten prodej nejde, že to je zevnitř, od srdíčka, z duše… Prožitky, umění a tak, jasný?“ Nějaký Editors, pche! Klišé to je! A vostatní jakbysmet. Zakázat to a hotovo. Žádný Interpol, žádný White Lies, žádný tyhle černý nihilistický litanie o smrti.

Jo, tak přesně tohle všechno mě napadalo, když jsem dneska poprvý nechal kvílet Chapel Club a jejich debutovou desku Palace. Jasně, singly jsou fajn, hlavně Surfacing, která je i tady, znám Wintering EP, ale na Palace je všechno pod jednou střechou, v jedný kryptě, v jednom, ehm, paláci. Trochu Echo & The Bunnymen, malinko shoegaze lepidýlka My Bloody Valentine, britská škola The Smiths, smířlivost i gotika pěkně pohromadě, esenciální smutek a vysoký klenby kytarovejch nadelayovanejch ploch, co vás vezmou na křídla a protáhnou pochmurnou, našedlou zimní krajinou, až vám z toho zfialověj nehty. A ty Editors jsou z toho taky hodně cejtit, ale vůbec mi to nevadí. Je to, jako když si ujíždíte na vůních a někde na ulici vás míjí buchta, co na sobě má stejnou voňavku jako ta, která vám ze života udělala buď peklo, nebo ráj. Je vám fuk, jestli to bylo jedno nebo druhý, ale tu vůni znáte, a ve výsledku vám prostě připomene jenom to dobrý, protože není ráje bez pekla a naopak. A až vám basa z After the Flood (nejlepší věc z Palace, bezkonkurenčně!) rozřeže hlavu na tak tenký plátky, jako krájí vaše babička svíčkovou, tak andělskej chór bude zpívat o oktávu níž podladěnou Paper Thin jako kremační podmaz, a notovej záznam i text budou ty vopeřený parchanti zeshora mít v přebalu z toho nejobskurnějšího pornočasáku, co je na trhu. Aby toho pambíčkářství nebylo zase tak moc. Tak. Chapel Club překvapili. Mám další oblíbený plagiátory, co laškujou s tím samým tématem, a přitom mě to vůbec neirituje. Spíš naopak!

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz