Poslouchejte rádio na mobilu

Rychlé spuštění rádia

Spustit rádio
ABradio.cz na Facebooku

Není veteš jako veteš, není retro jako retro a disco jako disco

Autor: Kay Buriánek | Publikováno: 19.01.2011

To je tak. Máte džíny, co jsou od hodně profláklý značky, nebo značky, co má nějaký renomé, nebo od nějakýho fakt slavnýho návrháře, co stojej nesmysl. To je fuk.

Simian Mobile Disco – Delicacies
Vydáno: 30.11.2010
Skladby: CD 1: Aspic, Nerve Salad, Casu Marzu, Thousand Year Egg, Skin Cracker, Hakarl, Sweetbread, Ortolan, Fugu
CD 2: Mixed, Sweetbread, Hakarl, Nerve Salad, Casu Marzu, Skin Cracker, Aspic, Thousand Year Egg Drumapella, Ortolan



Ale prostě je nosíte, protože jsou od toho renomovanýho návrháře nebo značky, co je slavná. A je vám úplně putna, že byly vyrobený před patnácti lety, poplatný tehdejšímu trendu, maj střih, co se do něj ani retro vlna ne a ne trefit, a možná vám dělaj to, čemu se v Americe slangově říká camel toe (pokud jste holka.. A nechtějte vědět, co to znamená, je to docela nechutný, hehe!). Maj příšernou barvu, jsou ouplně ‚out‘, a ani váš vytříbenej a všeobecně uznávanej smysl pro humor a společenskou satiru nezamaskuje, že tentokrát jste se totálně sekli a že to fakt není recese (už vidím, jak se vztekaj všichni, co milujou moje držkatý přirovnání hudby k módě, hahaha).
Tak takhle nějak je to se Simian Mobile Disco a jejich Delicacies. Delikátní jsou na týhle pitoreskní pantomimě tak leda názvy, což pánové Ford a Shaw proklamovali – náležitě hlasitě – už předem. To je tak. Někdo má prostě slušný renomé, ale nějak zatáhnul na pár let ikeácký žaluzie, a ejhle, von mu ujel vlak. Jsou lidi, u kterejch se to díky jejich geniálnímu podivínství unese (jako je třeba Aphex Twin nebo Daft Punk), ale u někoho je to zkrátka a dobře na domov důchodců, nebo ještě líp, na soudnou a uvědomělou eutanazii. Co na tom, že svýho času měla značka SMD glanc, kdekdo se dožadoval jejich produkce nebo remixů a jejich vlastní věci byly zárukou slušně odvedený práce ve sférách právě explodujících trendů. V koherenci s tímhle faktem je jejich poslední opus úkrokem ne dopředu nebo programově zpátky, ale zatraceně stranou, do hoven, slušně řečeno. Aspic, Nerve Salad, Casu Marzu… A vypínám. Znechucenej, otrávenej, unuděnej, frustrovanej. CD 2, kde je tohle celý rozmašírovaný do jednoho dlouhýho übermixu, je sice fajn bonus, ale zvracet nepotřebuju, a kdyby, dávicí reflex a následný šavlování mi funguje i bez nářadí, takže ten jejich druhej disk si do chřtánu rvát nepotřebuju a nebudu. Ábíčko, sakra, co tam máš dál?!?

Související hudební novinky

Diskuze

Pro přidávání příspěvků do diskuze je nutné se přihlásit.
  • Zatím žádné příspěvky