Není veteš jako veteš, není retro jako retro a disco jako disco

  • Není veteš jako veteš, není retro jako retro a disco jako disco Fotogalerie (19)
    • 19.01.2011
    • Tisk

    To je tak. Máte džíny, co jsou od hodně profláklý značky, nebo značky, co má nějaký renomé…

    Sdílejte článek:

To je tak. Máte džíny, co jsou od hodně profláklý značky, nebo značky, co má nějaký renomé, nebo od nějakýho fakt slavnýho návrháře, co stojej nesmysl. To je fuk.

Simian Mobile Disco – Delicacies

Vydáno: 30.11.2010

Skladby: CD 1: Aspic, Nerve Salad, Casu Marzu, Thousand Year Egg, Skin Cracker, Hakarl, Sweetbread, Ortolan, Fugu

CD 2: Mixed, Sweetbread, Hakarl, Nerve Salad, Casu Marzu, Skin Cracker, Aspic, Thousand Year Egg Drumapella, Ortolan

Ale prostě je nosíte, protože jsou od toho renomovanýho návrháře nebo značky, co je slavná. A je vám úplně putna, že byly vyrobený před patnácti lety, poplatný tehdejšímu trendu, maj střih, co se do něj ani retro vlna ne a ne trefit, a možná vám dělaj to, čemu se v Americe slangově říká camel toe (pokud jste holka.. A nechtějte vědět, co to znamená, je to docela nechutný, hehe!). Maj příšernou barvu, jsou ouplně ‚out‘, a ani váš vytříbenej a všeobecně uznávanej smysl pro humor a společenskou satiru nezamaskuje, že tentokrát jste se totálně sekli a že to fakt není recese (už vidím, jak se vztekaj všichni, co milujou moje držkatý přirovnání hudby k módě, hahaha).

Tak takhle nějak je to se Simian Mobile Disco a jejich Delicacies. Delikátní jsou na týhle pitoreskní pantomimě tak leda názvy, což pánové Ford a Shaw proklamovali – náležitě hlasitě – už předem. To je tak. Někdo má prostě slušný renomé, ale nějak zatáhnul na pár let ikeácký žaluzie, a ejhle, von mu ujel vlak. Jsou lidi, u kterejch se to díky jejich geniálnímu podivínství unese (jako je třeba Aphex Twin nebo Daft Punk), ale u někoho je to zkrátka a dobře na domov důchodců, nebo ještě líp, na soudnou a uvědomělou eutanazii. Co na tom, že svýho času měla značka SMD glanc, kdekdo se dožadoval jejich produkce nebo remixů a jejich vlastní věci byly zárukou slušně odvedený práce ve sférách právě explodujících trendů. V koherenci s tímhle faktem je jejich poslední opus úkrokem ne dopředu nebo programově zpátky, ale zatraceně stranou, do hoven, slušně řečeno. Aspic, Nerve Salad, Casu Marzu… A vypínám. Znechucenej, otrávenej, unuděnej, frustrovanej. CD 2, kde je tohle celý rozmašírovaný do jednoho dlouhýho übermixu, je sice fajn bonus, ale zvracet nepotřebuju, a kdyby, dávicí reflex a následný šavlování mi funguje i bez nářadí, takže ten jejich druhej disk si do chřtánu rvát nepotřebuju a nebudu. Ábíčko, sakra, co tam máš dál?!?

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz