Další dvojitý zlo na pátek - White Lies & frýstajl

  • Další dvojitý zlo na pátek - White Lies & frýstajl Fotogalerie (41)
    • 14.01.2011
    • Tisk

    Resty, resty, ábíčkovský tresty. Můj letošní popovej double debut je za námi a pátek patří…

    Sdílejte článek:

Resty, resty, ábíčkovský tresty. Můj letošní popovej double debut je za námi a pátek patří jedný novince a jednomu frýstajlu. Druhá deska voskovejch ksichtů White Lies, jejichž naoko nihilistická prvotina To Lose My Life zatřásla londýnským ‚tube‘ (ale ne zase tak moc, že by museli zavřít nějaký stanice, hehe), má vyjít až za pár dní, ale už dneska zdobí všechny stahovací blogy. Takže nejvyšší čas mrknout se jí pod sukni.

White Lies – Ritual

Vydáno: 17.1.2011

Skladby: Is Love, Strangers, Bigger Than Us, Peace & Quiet, Streetlights, Holy Ghost, Turn the Bells, Power & The Glory, Bad Love, Come Down

Vydavatel: Universal

Mírně creepy obal je vtipný nehrající intro, ale hned první věc Is Love je přesným opakem toho, co někde označujou jako ‚otvírák, při kterým vám spadne čelist‘. Aspoň pro mě. Kašlu na to, že po Interpol a Editors přišli i White Lies s totálně vykostěným' Joy Division na sto a jeden způsob' receptem. Mělo to zatuchlou intimní atmosféru odsvěcenýho kostela, kde maj pré sprejeři, úchyláci a krysy a kdejakej připosranej satanista tu může beztrestně laškovat s bezvěrectvím, protože boží ruka je tady chromá. Bylo to vyklenutý a subtilní zároveň a z textů by se dala napsat příručka ‚Jak nepsat klišovatý texty‘. A bylo to furt něco, s čím se mý pošahaný já mohlo bez problému identifikovat, a při pár věcech (minimálně Death, To Lose My Life a Farewell to the Fairground) dokonce i naskakovala husina.

To tady se hraje na stadiony a ambice se zhmotnila v zlýho sebestřednýho ducha, co se nejmenuje Aladin, ale Alan Moulder. Z výčtu jeho producentskejch zářezů bych lehce moh splácat dnešní druhou recenzi, ale zašpásujte si s wikipedií taky trochu sami. I feel weak and empty. Bad sex and ethanol. To je výsekový maso z textu, a i při tom stadionovým hrdinství trochu determinuje rozčarování z velkýho zvuku a dinosauří elektroniky, kterou je poslepovaná Is Love. Naštěstí už druhá Strangers trochu vrací víru v bílý lži. Hookovská basa, která by pohnula celým panelákem, a galony melancholie. Všechno je na svým místě, jenom větší, hlubší, rozpřáhlejší a s patrnější ambicí udělat z naší slabosti pro sentiment tunel pro drtivou ofenzivu. Bigger Than Us je hymnus, kterým klidně můžou letos v létě otvírat headline slot na Glastu. Holy Ghost je zlověstnej masakr s vokálem jako z druhýho břehu. Turn The Bells je goticko-industriální bubák v duchu Nine Inch Nails a zádušní mše à la Dead Can Dance dohromady. The Power & The Glory. Průsečík NIN, Salem a Killers. Bad Love. Killers znovu, plus zničující basa a refrén vykupující špinavou duši. Chodím do kostela, ale přitom nevěřím. V nikoho. V nic. Poťouchlej nihilismus ve službách popu, najs. Come Down s falzetovou pasáží je důstojný outro, jako vyšlehlý ze soundtracku k pokračování Blade Runnera. Oukej, beru zpátky, vlastně je to kurevsky dobrá deska, protože ji chci slyšet znovu. Hned teď!

A frýstajl, bitches? Mám pro vás dvě roštěnky, jednu černou z artsy předměstí a jednu rozdováděnou white trash čubičku. Obě zevlujou na stejnejch parkovištích, pijou lacinej chlast schovanej v papírovejch sáčcích, skejtujou, balej bad boys v oversized kšiltovkách, co si jedou ghetto model na hraně zákona, nebo spíš daleko za hranou, a jsou nejlepší kámošky, i když už párkrát jedna druhý držela kudličku pod krkem.

Ninjasonik zaplavili net novým mixtapem – asi jedním z nejlepších, co kdy udělali – When Anxiety Attacks! Žádnej scum, tohle je real shit, baby! Bejt gangster je full time job, hehe. Featuringy feláků jako Johnny Nelson, Spank Rock, Hollywood Holt, Mr. Starcity, Lil B, Trouble Andrew nebo Nine Lives The Cat. Punk! Stáhnout, tohle je fakt povinnost!

Ta druhá buchta má pleť barvy mlíka a jmenuje se The Death Set. V žilách jí cirkuluje stejně intoxikovaná krev, jako maj Ninjasonik, jenom je možná trochu víc praštěná a utržená ze řetezu. Slap Slap Slap Pound Up Down Snap je prvním singlem k nový desce a je asi tak ujetej, jako když si – zlitý na mraky – na mejdanu u zbohatlickýho kámoše obujete lyže a v komplet výstroji včetně brejlí a hůlek začnete sjíždět mramorový schody z gigaobejváku do vstupní haly, při čemž sejmete asijskou posluhovačku. Diplo se taky předved, Yo David Chase! You P.O.V. Shot Me In The Head (O G Version) má sice tak dlouhej název, že zabere delší dobu ho přečíst, než jaká je stopáž tracku, ale je to fakt prdel. Jestli je tohle teaser, kterej má navnadit na celou desku, co vychází v únoru (jmenuje se Michel Poiccard, produkoval ji starej známej XXchage a je věnovaná jejich kámošovi a zakládajícímu členovi The Death Set Beau Velascovi, kterej tragicky umřel těsně předtím, než začali nahrávat), tak to potěš!

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz