Good Charlotte: Já na bráchu, brácha na ni!

  • Good Charlotte: Já na bráchu, brácha na ni! Fotogalerie (3)
    • 08.12.2010
    • Tisk

    Tohle tabloidový peklo o princezně Paris a pokérovaným Benjim je už pár desítek pátků passé…

    Sdílejte článek:

Tohle tabloidový peklo o princezně Paris a pokérovaným Benjim je už pár desítek pátků passé, nicméně se k nejnovějšímu bublegumovýmu škváru s iniciálama GC hodí jako hodně slušnej oslí můstek. Oslí v tomhle případě nabírá všema směrama astrorozměry. Briliantama posázena kriminálnická cuchta, biatch s mozečkem o rozměru a hmotnosti mozku želvího nedochůdčete by se možná z nový emise party kolem okloboučkovanejch emo-hipsterskejch brášků Maddenů radostně a hyperafektovaně udělala, ale bude (snad, doufám, kurva!) jediná.

Good Charlotte – Cardiology

Vydáno: 1.11.2010

Skladby: Introduction To Cardiology, Let The Music Play, Counting The Days, Silver Screen Romance, Like It’s Her Birthday, Last Night, Sex On The Radio, Alive, Standing Ovation, Harlow’s Song (Can’t Dream Without You), Interlude: The Fifth Chamber, 1979, There She Goes, Right Where I Belong, Cardiology

Vydavatel: EMI

ProTools friendly konglomerát milionkrát přežvejkanejch hudebních témat a trapnejch slovních klišé s nabubřele gympláckým názvem Cardiology je sousto pro otrlý a kardiakům se špetkou vkusu může rozstřelit pumpu tak, že už jim žádnej strojek nepomůže. Leda tak masomlejnek na nepoužitelnej lidskej odpad. Do něj ostatně patří i kolekce patnácti (nekonečná dýlka, vy filthy-rich motherfuckers bez talentu!) songů, asi tak uvěřitelnejch jako bezúsměvný tvrzení Středoevropana Jihoafričanovi, kterej nikdy neviděl sníh, že ty bílý sračky, co padaj seshora, jsou boží mana, která chutná jako namixovaný ovesný vločky s kokosovo-ananasovou spermopříchutí (že nechám pozdravovat Karolínku, hehe). Poor poor poor.

Těm dacanům z přemíry luxusu a tučnýho žrádla s vysokou nutriční hodnotou tak ztežkly a zobjemněly prdele, že se rozprostřely na obou židlích, tragickýho popu i syntetickýho punku, plnou plochou, až se z toho pohledu jednomu dělá zle. O pohled tu moc nejde, i když estetika už několikrát obrátila a zvrátila obsah knihy, bachoru, čepce i slezu. Ale největší nakládačku dostávaj uši. Obě. Hnal bych je k Nejvyššímu soudu Sluneční soustavy za to, že z nějakýho prapodivnýho a nevysvětlitelnýho důvodu disponujou náhodným talentem používat vskutku ‚catchy‘ momenty, ale jako totální bezmozci je implementujou do bezduchejch plastikovejch kontextů a kurvěj všechno, co celá pop-punková enkláva za ty roky vybudovala a obhájila proti všem, který si jdou po hardcore základech a konstantně remcaj proti zaprodání se týhle subkultury komerčním zhovadilostem. A odsoudil bych je na doživotí v tom nejhnusnějším kráteru na Marsu. Texty jsou zastydlá kapitola sama pro sebe.

Prostě – nechutně derivativní Cardiology nestojí už ani za jednu jedinou další řádku a poslal bych ji jako nejnovější exponát do muzea mučicích nástrojů, protože to je jediný místo, kde by z ní mohli mít neskrejvanou radost. Amen.

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz