Milej blogýsku, zastesklo se mi po jakože fakt recenzích...

  • Milej blogýsku, zastesklo se mi po jakože fakt recenzích... Fotogalerie (19)
    • 19.11.2010
    • Tisk

    Můj milej blogýsku, zastesklo se mi po jakože fakt recenzích, už mě nudí furt rejpat…

    Sdílejte článek:

Můj milej blogýsku, zastesklo se mi po jakože fakt recenzích, už mě nudí furt rejpat do retardovanejch hulibrků a načančanejch pseudointelktuálek, co rozuměj tý mojí nelegraci asi jako já přímýmu vstřikování paliva.

To není žádnej dvojsmysl, i když by klidně moh bejt, to je jasný, protože vstřikování a palivo, to se při troše citu pro pseudopornofeťácký myšlenkový pochody úplně nabízí, že jo. Abych aspoň trochu naplnil kadenci divnejch slov a naoko barevnejch nonsensů v jedný větě, musím podotknout, že čórkaření a laciný prodávaní jednoho shitu dvakrát je novej neonovej fenomén, žádný zparchantělý omšelý náboženství, ale čerstvej kult, co si do programovýho prohlášení vetknul heslo Nic nám neni svatý, proč by taky kurva bejt mělo. Wlado ví, Wlado obhájí, hehe. Teď už ale fakt aspoň trochu o muzice.

SUUNS – Zeroes QC

Vydáno: 19.10.2010

Skladby: Armed For Peace, Gaze, Arena, Pie IX , Marauder, Sweet Nothing, Up Past The Nursery, PVC, Fear, Organ Blues

Suuns s dvěma ‚u‘ uprostřed je hodně velká vychytávka. Jenže to není jediná ‚chic‘ věc, která tuhle kanadskou skvadru dělá divnou a vybočující. Hodně zajímavej sound, kterej pochopitelně není ničím extra inovativním ve smyslu dříve neslyšenýho, ale docela kostrbatě fascinujícím způsobem kompiluje místy až neslučitelný souřadnice a průsečíky, napříč alternativním iluzorním světem. Na můj vkus je to občas ‚velký umění‘, ale těch míst je naštěstí hodně málo. Noisový kolovrátky, často instrumentální jako hned úvodní Armed For Peace, okamžitě evokujou schematický punkáče s klávesama Suicide, nebo když se nebudu moc vracet zpátky v čase, tak klidně i šamanský hlukaře Health (s bonusem andělského zpěvu à la Autolux). Sweet Nothing je přesně jedna z těch signifikantních věcí, která tohle dokladuje repetitivnímima a monotematickejma klávesama, nánosama hluku vrstvenýho s vášní zvukovýho teroristy a vyklidněným zpěvem jakoby odjinud.

Už párkrát jsem někde v souvislosti se Suuns vyšťoural jako referenci Joy Division, ale to mi přijde hodně mimo, jakkoliv pracujou s temnonáladama a depkoidníma postupama stejně jako JéDéčka. Celý je to nějak podezřele nevtíravý, hypnotický a vtahující. Kdo se rád ráchá v osmdesátkách a jede na kapelách jako Lover And Rockets, Tones on Tail, ale třeba i The Jesus and Mary Chain, post punku a gotice, přijde si taky určitě na svý. Subtilní a křehký songy střídaj zalomený, rozmlžený, zvukově agresivnější kousky, evokující třeba raný Clinic svojí kostrbatou stavbou, a medovým tokem nahalovanejch zpěvů zase stojí trochu blíž Interpol, jak dokumentuje třeba hned druhá na Zeroes QC – Gaze. Marauder by z fleku klidně mohla bejt outtake z ještě nenatočený další desky Klaxons.

Shrnuto a podtrženo – Suuns přišli s decentní kolekcí, co sice nepřináší žádnej geniálně bombastickej materiál, ale nenudí, protože témata jen schematicky načrtává, nechává je explodovat vždycky jenom na nezbytně nutnej moment, trochu roztříštěně a trochu sobecky je opouští a jde dál, což se podle mě cení. Ideální pro duchaře – začátečníky a neúnavný hledače nejalternativnější alternativy, co mají zároveň slabost pro strukturu a mírně úchylnej kytarovej pop. A teď – go fuck yourself! :)

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz