Rozbiju prasátko a koupím si kilo semtexu

  • Rozbiju prasátko a koupím si kilo semtexu Fotogalerie (8)
    • 13.10.2010
    • Tisk

    Bylo by super, kdyby Dáda Patrasová měla taky svoji talk show. Pro dospělý. Žvanila…

    Sdílejte článek:

Bylo by super, kdyby Dáda Patrasová měla taky svoji talk show. Pro dospělý. Žvanila by v ní s retardama třeba o historický roli kondenzovanýho mlíka v porno průmyslu, o dlouhověkosti žížal, jak byly devadesátý léta o báječnejch lítacích drogách a britpopu a jak už je to všechno nenávratně v prdeli (mlíko, devadesátky, drogy i britpop. Jenom ty žížaly jsou furt v pohodě).

Charlatans – Who We Touch

Vydáno: 14.9.2010

Skladby:Love is Ending, My Foolish Pride, Youre Pure Soul, Smash the System, Intimacy, Sincerity, Trust in Desire, When I <div Wonder, Oh, You Can Swim.

Vydavatelství: Panther

The Charlatans a třeba Team by byli kapelama ve studiu na stálý angažmá, víte, kam tím mířím, a vzájemně by hráli covery jeden druhýho. Nevzrušeně, jako by se nechumelilo, protože vono se taky nechumelí. Team, nebo The Charlatans na nový desce, je skoro to samý. Jako to má bejt nějakej fór, tahle úchvatná aktuální kolekce žluklejch čokoládovejch bonbonů Who We Touch?

Jestli jo, tak hodně dementní. The Charlatans si během těch dvaceti dlouhejch let a jedenácti desek uplácali z koksu a vteřinovýho lepidla vlastní pomník, a nikdo nemá chuť jim ho dekonstruovat. Patřej bezesporu k jedný z kapel, který stavěly ten svatosvatej templ britpopu, ale to, co z něj zůstalo, demonstrovaný na jejich poslední desce (doufejme, že už fakt poslední), by zasloužilo ubrat to ‚b‘ na začátku a přidat trochu diakritiky, protože to je fakt řiťpop.

Za poslední tejden mám dva děsivý zážitky – první je video dechberoucí zmaštěný performance Ivety Bartošový z narozenin TV Nula (sorry, nikdy nevím, jestli to je Nula, nebo Óčko). To jsem fakt nedal. Musel jsem si zalízt pod stůl a přikrejt se na celejch dlouhejch pět minut tím vikslajvantovým ubrusem, co maj v horskejch chatách obvykle na stolech ve společenskejch místnostech, jak jsem se styděl. Až potom jsem se odvážil si to dát znova, a přestože jsem se i trochu škodolibě zasmál, ten neodbytnej pocit trapnosti za někoho jinýho trapnost převažoval o tuny. No a druhej traumatickej zážitek jsou nový The Charlatans. To jsem se ani nesmál, ani si to už nikdy nepustím znovu, protože mi bylo fakt jenom trapně, a myslím, že budu muset navštívit dermatoložku, protože mám nějakou vyrážku.

Vykastrovanej pokus o křečovitej pop, kterýmu ujel peleton ne letošního Tour De France, ale už toho předloňskýho. Rozteklej facelift a kozy, co dělal spíš vožralej veterinář než plastickej chirurg. Žvatlání, zvonivý kytary, jako by měl do místnosti každou chvíli vpadnout ten zlotřilej Ježíšek, a upachtěná snaha chytit za ruku někoho, kdo má sto padesát kilo, visí nad propastí a jeho nekrolog je napsanej dekádu dopředu. Do pussy – na pohřeb jim nepůjdu, kondolenci nezasílám, jenom napůl vztekle a napůl rezigno vaně procedím: „Už do háje nevotravujte, šarlatáni bláznivý!“

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz