Jak se do vocoderu hejká, tak se z vocoderu ozývá

  • Jak se do vocoderu hejká, tak se z vocoderu ozývá Fotogalerie (5)
    • 29.09.2010
    • Tisk

    Tak jsem dostal zase vtipný zadání, a sice nevydanou, ba dokonce ani neleaklou…

    Sdílejte článek:

Tak jsem dostal zase vtipný zadání, a sice nevydanou, ba dokonce ani neleaklou novou desku Kings Of Leon, haha. Kam na to ta holka chodí? Nejdřív mě napadlo ultrafabulovat a vymyslet si duchaplnou recenzi na neexistující desku, ale to je fór už tak za rohem, že bych mu možná rozuměl jenom já sám. A smát se vlastním vtipům, byť sebeblbějším, je ještě víc slizounský než Chromeo.

Chromeo – Business Casual

Vydáno: 13.9.2010

Skladby: Hot Mess, I'm Not Contagious, Night By Night, Don't Turn The Lights On, You Make It Rough, When The Night Falls, Don't Walk Away, J'ai Claqué La Porte, The Right Type, Grow Up

Vydavatel: Big Beat/Atlantic

A tak, po těch všech zmatcích, navíc v Den státnosti ve státě, kterej není státem, ale parodií na stát, bude dnešní disciplína zřejmě sprint. Napsat recenzi za deset minut. Chromeo jsou super soupeř zakleklej ve startovním bloku hned vedle, tohle se snad nedá prohrát. Poslat je na antidopingovou zkoušku, stačilo by tím arabsko-židovským hybridem pořádně zatřást, a vypadaným sněhem (rozuměj blow) by posypaly vánoční cukroví rodiny v celým bloku, a ještě by zbylo.

Kdyby oba vypadali jako identický klony Marka Vašuta blahé paměti (rozuměj s vlasama a v roli neodolatelnýho gaunerskýho taxikáře a kriminálníka), nedivil bych se vůbec ničemu. Jenže jeden je tyčka a Žid, druhej koule a Arab. Na jejich třetí desku Business Casual se dá vejrat ze dvou úhlů pohledu.

Jeden, možná ten míň konfliktní, je prost všech upozornění na cukrkandlovej připečenec i rekvizity kýčovitýho strip baru a věnuje se jenom tý totálně podstrkovaný prvoplánovitosti zaujmout melodií, se kterou by se dalo spolehlivě vyhrát Mistrovství galaxie ve vtírání. To funguje, pokud rezignujete na cokoliv, co jenom vzdáleně, slabou ozvěnou připomíná hru na vkus. Hot Mess je výstřih až ke slepáku a výstřik až pod bradu. Bordel plnej pachutí a pavůní naoko načančanýho, ale šeredně zaneřáděnýho hodinovýho šmajchkabinetu někde v Dubí, rok cca 1985. Jestli je tahle asociace vůbec dějepisně možná. Satanela to vem! Night By Night zní, jako by se Queeni přepráskli, a navíc nebyl teplej jenom Mercury, ale celá kapela včetně kompletní crew. Don't Turn The Lights On pendluje někde mezi Junior Boys a sadomasochistickou hudbou ke Kamarádovi do deště. You Make It Rough je, jako by se pro změnu přepráskli Support Lesbiens (což se nikdy nestane, haha), někdo jim vyměnil kytary za klávesy a snažil se namluvit, že takhle vypadá jejich budoucnost v křišťálovejch koulích pana Vladyky. A pak už je to jenom lascivním funkem načichlý laciný disco, klouzavě upocený jako tyč nevohrabaný a trochu obtloustlý gogo tanečnice po šichtě. To je ten druhej úhel pohledu.

Zkrátka – v kontextu našeho vnímání osmdesátek (nás, kdo jsme se jima prokousávali ruku v ruce s vekslákama, tuzexovejma plísňáčema, estébákama, Michalem Davidem a všema těma kámošema do dešťů a jinejch nihilistickejch sraček) zní Business Casual přímo odpudivě děsivě. A jako recese? Hm, děkuju pěkně, ale to taky neberu. Tak co, vyhrál jsem?

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz