Interpol: Interpol....Whatever happened to my Interpol?

  • Interpol: Interpol....Whatever happened to my Interpol? Fotogalerie (18)
    • 24.09.2010
    • Tisk

    Původně jsem měl za lubem to celý ještě jednou flipnout vzhůru nohama, vykašlat…

    Sdílejte článek:

Původně jsem měl za lubem to celý ještě jednou flipnout vzhůru nohama, vykašlat se na všechny tři nabízený desky a napsat něco uplně jinýho, ale pak jsem si řek, že by to možná bylo už moc. Přece jenom můj smysl pro zvrhlej a dementní humor nechápou všichni (prosím tímto sličnou kontent manažerku ABradia, aby laskavě vyvěsila bílou vlajku a Wladovu vysvětlující ilustraci k mým pseudorecenzentským excesům, díky…).

Interpol – Interpol

Vydáno: 6.9.2010

Skladby: Success, Memory Serves, Summer Well, Lights, Barricade, Always Malaise (The Man I Am), Safe Without, Try It On, All Of The Ways, The Undoing

Vydavatel: Universal Music

Nepočítal jsem poměry navrhovanejch desek, protože nejsem pragmatickej trotl se sklonem k matematickýmu předvádění se, ale opticky to vypadá na Interpol. Nechtějte to na mě přesně, protože dneska mám za sebou krom haldy míčovin i dost traumatickej zážitek, a tím je zcela zděšený zjištění, že i některý relativně normální rádia jsou schopný hrát tak zoufale špatný věci, jako jsou songy Davida Krause. V kontextu náhodně zhlídnutýho, sebevědomě arogantního prohlášení papá Krause o soudržnosti rodiny a cancech o tom, že ho produkce pana syna a jeho oslí dementoparty neskonale baví a oslovuje, jsem se nejdřív poblil, a když jsem utřel zvratky, došlo mi, jak ‚sick‘ tohle celý je. Totálně brainless fracek, co nemá talentu ani zbla, se promenáduje napříč televizema díky tátovi, co platí za respektovanýho komika. Kde to do Kávokafový díry žijeme? Spojený stáda. Republika Bezpáteř a Možný je všechno. Najs! Necháme je napsat novou hymnu.

Ale zpátky k Interpol. Myslím, že se nenajde nikdo, kdo by moh ceknout, že o tomhle nic nevím. Můj první kontakt s nima se váže někam k době okolo roku 2000. Sunshine měli tehdy za sebou poměrně intenzivní koncertování po celý Evropě. Jeden náš francouzskej kámoš, promotér a zároveň zakladatel téměř bezvýznamnýho indie labelu, mě bombardoval e-mailama, že má jednu kapelu z New Yorku, která mu děsně připomíná Joy Division, a že by jim chtěl vydat split 7" se Sunshine, že se to k sobě bude náramně hodit (haha, vtipný, že to tehdy nevyšlo). Furt se neměl k tomu poslat nějaký mp3, ale napsal mi, jak se ta kapela jmenuje. Říkal jsem si, kterej magor si může dát tak debilní jméno, jako je Interpol?

V roce 2002 vyšla na Matador jejich debutová deska Turn on the Bright Light, a už pár měsíců předtím si celej New York šuškal o tom, že tahle kapela je velká senzace. A byla. Střih.

Byl jsem se svým kámošem, zpěvákem kapely AFI Davey Havokem, na vernisáži obskurních obrazů Marilyna Mansona v malý galerii někde na Sunset Blvd. Po tý taškařici na sebe koukáme a říkáme si, tak co dál? Interpol byli tu noc poprvé ve městě v rámci svýho prvního turné k Turn on… Dva po sobě jdoucí, vyprodaný koncerty v legendárním klubu ve West Hollywoodu, kterej se jmenuje Troubadour. Davey je přesně ten typ člověka, co nevyleze ven bez hustejch očních linek a ‚thick‘ make-upu, miluje temný věci jako Bauhaus, Joy Division nebo The Cure, ale zároveň si ujíždí na The Smiths a Morrissey je pro něj bůh.

Troubadour byl našlehanej k prasknutí a tu extrémně vtahující atmosféru si pamatuju, jako by to bylo včera. Totálně statická kapela, totálně statický publikum, a mezi tím curtisovská magie, namodralý světlo prostupujících aur, žádnej kyslík a nálada blížící se nějakýmu hodně ujetýmu rituálu. Empirickej zážitek, kterej neměl daleko k okultnímu neo-gotickýmu tranzu. Takhle jsem si měl Interpol zakonzervovat. Žel jsem je pak viděl ještě párkrát, a i když jsem sám sebe přemlouval, že ne, bylo to vždycky horší a horší. Dost možná, že všechno dosud zmiňovaný je přesně ta trajektorie Interpol.

A končí paradoxně u eponymní, v součtu čtvrtý desky. Jakkoliv mě bavili Slint, ze kterejch pochází David Pajo (jejich Spiderland je encyklopedickou nutností pro každýho, kdo neklouže jenom po povrchu rokenrolu), o to intenzivněji se vkrádá teze, že Carlos D (původní baskytarista, kterýho Pajo nahradil) opustil potápějící se loď pod tíhou instinktivního krysího varování za pět minut dvanáct. Vzhledem fašounskej sadomaso úchyl šperkoval ponurej depresivní sound totálně ujetejma up-beatovejma basama, který se nedaly zapamatovat, ale spoluvytvářely tu neopakovatelně tíživou atmosféru jejich songů.

Miluju Antics (a samozřejmě debut). Někde mezi Antics a třetí Our Love to Admire jsem na vlastní kůži zjistil, že Paul Banks je fakt sebestřednej paranoidní idiot, a to můj vztah k nim taky trochu ‚upravilo‘. Ale i bez toho šla tahle parta objektivně do kopru. Když má někdo tak specifickej konglomerát soundů jako Interpol, musí nutně přijít moment, kdy ten pramen vyschne. A to se právě stalo.

Na Interpol jsou Interpol pořád Interpol, ale kouzlo je fuč. Už vás nemrazí při kytarovejch nájezdech Daniela Kesslera, i když jsou furt stejně vychytaný. Prostě ten kult je pryč, zmizel. Není už co klonovat a na co roubovat plodný štěpy. Navíc – na jejich, už tak ukradenýmu trademarku si ‚udělali‘ kariéru party jako Editors nebo pozdějc White Lies, a tenhle zdroj není nevyčerpatelnej.

Dvakrát (pro jistotu) sečteno a podtrženo, na desce Interpol jsou relativně solidní songy, ale žádnej hit, nic, co by zůstalo zaseklý drápkem aspoň za ušní boltec, nedejbože hlouběji. Paradoxně nejuvěřitelnějc zní Always Malaise (The Man I Am), jenže to už máme půlku desky nevzrušivě za sebou. Dlouhý intra, protivná vata. Try It On možná měla bejt spíš na Banksově sólovce. Konec desky hraje ze zoufalství na zbytky zapomenutejch emocí (All Of The Ways, The Undoing), ale kupcům nálad došly chechtáky a poslední nesoudnej vystřízlivěl a probral se z mrákot. Povrchní průlet mlhovinou Rozervanejch. A taková to byla magnetická kapela…

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz