Klaxons ... a šest set šedesátej šestej den Ďábel odpočíval...

Miluju desky zadávaný na recenze. Nevaděj mi ty úplně blbý, který je sranda sejmout a nechat sarkasmus vyřádit se, až z toho píglování hudebního sajrajtu usnete jako utahaný kotě těsně po Večerníčku.

Ale štvou mě nemastný neslaný blbosti, o kterejch se ani nedá nic moc napsat, ani se do nich nedá pořádně strefovat. Tomu, co jsem měl psát dneska, se stejně nevyhnu, ale naštěstí mi do mailu připlachtil náslechovej, ‘děsně tajnej’ a zaheslovanej link na novou desku Klaxons. Jak to celý dopadlo? Kdo straší ve Stínadlech? A kde je ježek v kleci? Čtěte dál…

Klaxons – Surfing The Void

Datum vydání: 23.8.2010

Skladby: Echoes, The Same Space, Surfing The Void, Valley of The Calm Trees, Venusia, Extra Astronomical, Twin Flames, Flashover, Future Memories, Cypherspeed.

Vydavatel: Universal Music

Je to tak jednoduchý, jak jednoduchý to jenom může bejt. Tři roky čekání na novou desku, zatížený handicapem pochybností a falešnejch očekávání, ironie a pokřikování „Tak už se s tim k**** tak neserte, stejně vám to všichni omlátíme o hlavu a glowsticky naboucháme víte kam (jo, přesně tam, do Kavokafovy díry!)“, se zatraceně vyplatily. Surfing The Void je jako soundtrack k Mad Maxovi nebo Vodnímu světu, kterej ale někdo napíše až v roce 2022, deset let po Doomsday. Průlet mlhovinou sraženýho semene mimozemskýho původu, co v sobě nese kyberneticko-genetický poselství v konzistenci mraženýho Míši.

Surfing The Void je hymna armády přeprogramovanejch Terminátorů, který berou útokem zbytky osídlený planety v podivně nesourodým šiku a v budoucím čase, kterej je nějakou záhadou časem minulým. Androidní dvojhlasy Jamese Rightona a Jamie Reynoldse ve službách děsivýho libreta apokalyptický operety o kráteru Pandemonia, mezinárodním zrušení gravitace a basách, co burácej jako raněnej Concorde. Všichni od nich dali ruce pryč, a oni dali ruce pryč od všech. Když profleshla zpráva o tom, že si zabalili saky paky, odletěli do Los Angeles a uzavřeli transcendentální pakt s ďáblem Rossem Robinsonem, kdekdo si drbal hlavu a mnozí nad tím lámali Blair Witch kříže z větviček. Rossovo studio v hlavolamu na pláži ve Venice streamovalo přes Twitter vtipný videa a bylo jasný, že tahle Proměna bude buď totální makeover, nebo absolutní odlet na Mars a velký nepochopení.

Tam, kde zkolabovali At The Drive-In a povstal uměním kontaminovanej parchant The Mars Volta, tam Bůh zmaru a rozmaru udělal zpětně odbočku a ze zbytků kůže, slin a krve uplácal Surfing The Void jako nosiče viru, kterej bude přežívat bez ohledu na časoprostorový osy a černý i bílý díry. Je to jako déjà vu s joystickem v ruce, kterej vám dává možnost modifikovat vlastní návrat do minulosti. Ten zmetek použil stejný postupy a místy i zvuk jako na Relationship Of Command. Mám ho za to milovat, nebo proklínat? Není to jedno a to samý? Krystaly v atmosféře a lom světla v nich evokujou klam, že žijeme v okupaci tří Sluncí.

Ross Robinson omotal zdvojenej vokál těch dvou mimozemšťanů předivem kytarovejch trippy zběsilostí, který – mít možnost je vizualizovat – vypadaj jako cukrová vata s příchutí vitriolu. Transformace. Asimilace. Noise. Lost in Space. Vřeštící ticho v mezistěnách pláště intergalaktickýho spaceshipu. Cokoliv si vymyslíte (a zní cool). Dělám si legraci.

Ta deska je kult, návyk. Zlomyslnej vtip. Zlomyslnej trip. Cesta do pekla, který nevypadá jako to pohádkový. Je totiž úplně normální, nevykazuje žádný fantasmagorický superlativy a cinematický rekvizity. Je jenom světem pod světem, kterej má jiný barvy, vůně, pravidla a zákony. Jiný počítání, kalendář a etiku. Je světem, ve kterým chcete žít, protože je sice hnusnější než ten, ve kterým přežíváte teď, ale aspoň není skutečnej.

Kdyby to náhodou někomu nedošlo, tak já si myslím, jsem přesvědčenej!, že Surfing The Void je více než geniální deska, kterou doceníme teprve tehdy, až nám někdo restartuje vkus a přeprogramuje vnímání. Nebo možná nikdy. To je fuk. Surfing The Void je prostě vzkaz v lahvi. A je navíc tajemně a krypticky sexy.

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2018 RadiaCZ s.r.o., IČO: 06533434
Sídlo: Koperníkova 794/6, Vinohrady, 120 00 Praha 2
Spisová značka: C 283817 vedená u Městského soudu v Praze