Recenze Kay Buriánka: Hole - Nobody's Daughter

  • Recenze Kay Buriánka: Hole - Nobody's Daughter Fotogalerie (12)
    • 23.07.2010
    • Tisk

    How Dirty Girls Get Clean? Takový jako Love nijak.

    Sdílejte článek:

Zajímá tohle ještě někoho, když paní Courtney nemá kozy venku, neblokuje zrovna nějakej červenej koberec svým přešlehnutým vyzáblým korpusem, nebojuje dosmrtnej boj se zbytkem Nirvany, nebo nemele opilá totální hardy v lokálním rádiu?

Hole – Nobody's Daughter

Vydáno: 26.4.2010

Skladby: Nobody's Daughter, Skinny Little Bitch, Honey, Pacific Coast Highway, Samantha, Someone Else's Bed, For Once In Your Life, Letter Io God, Loser Dust, How Dirty Girls Get Clean, Never Go Hungry

Vydavatel: Universal

A zajímalo by to vůbec někoho (pokud není úplnej úchyl), i kdyby ty kozy venku měla? Parodie na Corgana je dokonale trapná. Hned úvodní Nobody's Doughter je jako převtělenej plešoun, trochu míň teatrální, s absencí gejzírů kytarovejch onanií, ale jinak tam ta finesa je a člověk se jí jen tak nezbaví. Vlastně většina věcí je tím proháčkovaná a přeslazená, jakože pietni vzpomínkou na zlatý roky grunge, co jsou ale už dávno v čudu – a ještěže tak. Roztahaná dikce, co evokuje šminkovou šmouhu na obličeji někoho, kdo se chce nalíčit, ale je díky drogám imobilní víc než někdo v pokročilým stádiu Parkinsona.

Věčný tahanice s Lindou Perry vyústily tentokrát jenom v parciální kolaboraci, kdy si právníci každýho ze zainteresovanejch hlídaj to svoje jako paranoidní supi. A pachuť Corgana ne a ne setřást. Kdyby ti dva spolu měli dítě, bylo by to šílený monstrum a strašilo by nás ještě další dvě století. Naštěstí spolu jenom spali a o reprodukci vážně neuvažovali. Díky, Kurte, žes to shora nějak zařídil a ušetřil nás toho. Než jsem stihnul vroucně poprosit svýho anděla stražnýho, co mě má na povel (myslíte taky občas na tu samou zhovadilost s lubrikačním gelem?), ať jí rychle vytrhne z ruky akustickou kytáru a rozmlátí jí preventivně hned o hlavu, kdyby se náhodou pokoušela o lyrickou polohu, bylo pozdě. Letter To God je nejvíc ‚husí kůže, stydím se‘ věc a byl bych možná i ochotnej organizovat nějakou sbírku na to, nějak nenásilně (i násilně, kdyby bylo třeba) zacpat tý ‚skinny little bitch‘ botoxovou hubu.

Problém není v tom, že jí nemám rád. Nevadí mi věk, ani stav kůže a jistejch tělních partií, vadí mi, že znovu vopruzuje, i když vlastně nemá vůbec co říct. Kdyby to nebyla vdova po suicidal ikoně s patologickejma sklonama k obnažování, její dobrý tabloidový roky by byly už dávno v sekci ‚trochu trpký, ale vtipný vzpomínky‘. Neříkám, že tahle kdysi divoká holka nemá svoje místo v rockový historii devadesátejch let, ale u toho a dvou docela slušnejch desek, Pretty on the Inside a Live Through This, to mělo zřejmě skončit. How Dirty Girls Get Clean začíná jako Karel Kryl na speedu (budiž mu země lehká) klonovanej s českým domácím pornem. Udejchaný, ukníkaný, patetický a totálně nedotažený. To je vlastně šablona, podle který byla napsaná drtivá většina věcí na Nobody's Doughter. Smutný to je, smutný. Jedinej soudnej člověk, co byl schopnej snášet Courtney psycho nálady, byl zakládající člen Hole kytarista Eric Erlandson, a ten je pryč. Melisse Auf der Maur se do podivnýho reunionu taky nechtělo, takže z původní sestavy Hole zůstala jenom Love. A benjamínek z britskejch Larikin Love, kytarista Micko Larkin – to je snad nějakej incestní fór nebo co?

Možná se mi v jeden moment chtělo napsat, že to místama taková trága není, ale průser je, že je. A když do mě bez uzardění nasype poslední dylanovsky odfrázovanou nechutnou odrhovačku Never Go Hungry, hystericky vřeštím, Courtney, vrať se do hrobu. A šupem!  

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz