Recenze Kay Buriánka eponymní desky dvojice Crystal Castles

  • Recenze Kay Buriánka eponymní desky dvojice Crystal Castles Fotogalerie (16)
    • 11.06.2010
    • Tisk

    Návod, jak si podomácku fermentovat vlastní mozek

    Sdílejte článek:

Nazvat druhou desku stejně jako první, navíc jenom názvem kapely, na to musí mít jeden buď po totální lobotomii, nebo bejt prostě Crystal Castles. Zaseklý do sebe jako dvě obsesivně neoddělitelný céčka, Ethan a Alice jsou cyberpunková noční můra všech, pro který je hudba především harmonie, melodie, řád, struktura a krása.

Crystal Castles – Crystal Castles

Vydáno: 24.5.2010

Skladby: Fainting Spells, Celestica, Doe Deer, Baptism, Year Of Silence, Empathy, Suffocation, Violent Dreams, Vietnam, Birds, Pap Smear, Not In Love, Intimate, I Am Made Of Chalk,

Vydavatel: Universal

Reverzní průseráři, co si lajsnou použít na trička fotku Madonny s monoklem, navíc bez odkoupení autorskejch práv, bez uzardění pirátsky samplujou a Alice je taková frajerka, že na koncert v Hyde Parku pro padesát tisíc euforicky naladěnejch patriotickejch Britů si klidně oblíkne doma dělaný tričko s nápisem Oasis has AIDS‘.
To jsou prostě CC. Fuckujou všechno a všechny s aristokraticko-punkovou přezíravostí, ředěnou až skoro dětinskou naivitou.

Jestli byl jejich debut jako opilecká jízda na horský dráze v utrženým vozejku po zavíračce lunaparku – hlučnej, hysterickej a chaotickej – tak dvojku si zkuste představit jako šestkrát zvětšenou Rubikovu kostku udělanou z ledu, kterou vám někdo rozmlátí o hlavu. Najednou je fuk, jestli lícujou barvy a za jak dlouho ji složíte, protože krvácíte z temene, čela, tváří i očních víček. V obou spáncích vám pulzuje krev, pokoušej se o vás mdloby a chce se vám zvracet. A taky zvracíte. Všechny spiritistický béčkový filmy se slejou do jednoho připálenýho karamelu, ve kterým vám zatuhnou nohy, takže se nemůžete ani pohnout, ale tělo sebou cuká jako při epileptickým záchvatu, kterej režíruje sám Satan. Všichni mý kámoši je nenáviděj. Ne. Všichni je asi nenáviděj! Ethana by nejradši s gustem uškrtili na šňůrce z jeho sepraný černý mikiny, no a Alici by vzali na hodně perverzní mejdan a dali jí co proto. CC jsou péčko.

Leckdo se bál, že dvojku tohle kontroverzní duo buď vůbec nenatočí, nebo bude úplně šílená, v nejhorším případě že se zatáhnou do svejch introvertních ulit a natočej něco, co bude připomínat křížence mezi soundtrackem k plánovaný sebevraždě Mikea Oldfielda a 8-bitovým pornem. Povedlo se jim naplnit všechny obavy, a za to získávají plnej počet bodů. Leckdo natáčí desky na hodně divnejch místech proto, aby bylo v bookletu napsáno, že se natáčelo na hodně divnejch místech. CC nemají moc ‚doma‘, takže Ethan točil, kde se dalo – v garáži v Detroitu, v kostele na Islandu, na chatě v Kanadě i v opravdickým hudebním studiu v Londýně.

Fainting Spells zní jako parta zfetovanejch delfínů, co laškuje s gumovejma míčema a poslouchá přitom Skinny Puppy. Puštěný pozpátku. Celestica – škarohlídové uzavírají sázky, že tohle bude v playlistech H&M nebo Urban Outfitters na konci léta. Klidně by mohlo. Taneční a normální, asi jako Ladytron nebo Lady Gaga, což vlastně vůbec není měřítko pro normální, že jo. Doe Deer. Stěna hluku. Stěna uplácaná z ječení Alice. Trochu jako ,Melt Banana goes dance', což je absurdní, nechutný a lákavý zároveň. Year of Silence – na mrak vožralej kámoš vám pseudokaratistickým úderem, kterej nevykrejete, zhmoždí hrtan. Konečná. Violent Dreams nenabízej žádnej nadhled, jenom basový zemětřesení, který končí v houbičkovým oparu, a pak už je jenom černo. Vietnam je infarkt. A tak dál a dál. Klaustrofobie a strach, zmatek, úzkost, anarchie a dezorientace. Můžou tohle vůbec bejt synonyma pro hudbu? V případě Crystal Castles určitě jo. Jsou nezvladatelný, nemístně arogantní, náhodně brilantní a všichni je nenáviděj. A tak to má bejt.

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz