Recenze Kay Buriánka desky Cypress Hill - Rise Up

Vydavatel: EMI

Večer jsem byl na večeři u kámoše, co bydlí v krásným loftovým bytě kousek od Palmovky. Z tramvaje jsem vystoupil přesně v momentě, kdy začalo brutálně lejt. V žabkách, který začnou pod vodou klouzat jako vypečenej páreček slimáků, jak jinak. Klasicky dezorientovanej jsem šel úplně na opačnou stranu – místo zpátky a dolů dál a nahoru. Po pár minutách jsem byl durch a v loji. Telefon, fórky na mojí dementní schopnost se blbě mrknout i do pitomý Google mapy, ale nakonec jsem to našel. Před domem mi z rozmáčenýho dárkovýho nesmyslu vyklouzla flaška chilskýho vína a asi mi zlomila ukazováček na pravý noze. Jinak menu bylo fenomenální: jako předkrm La Carbonata, hlavni chod nevím, prej překvapení, ale spíš to žádný jméno nemá, a jako dezerty Mascarpone Al Limone a Sorbetto Sgroppino. Ledová tříšť, Skyy vodka, šampus, citrónová zmrzlina. Víc vodky, víc šampusu, a to chilský víno se vlastně taky nerozbilo. Oblíbený klipy, oblíbený skeče z Na stojáka. Konec dobrej, všechno dobrý. Domů jsem jel hodně pozdě, hodně přejedenej a hodně na káry. Že vás to ale vůbec nezajímá? Aha. O čem že jsem to měl dneska psát?

Jak může novou desku Cypress Hill recenzovat někdo, pro koho je ganja asi tolik jako ekologickej přípravek na mytí nádobí? No dobrá – Rise Up není Black Sunday, i když na megazhulený filozofii I Wanna Get High se zase tolik nezměnilo, spíš naopak. Cypress Hill byli vždycky pro crossover, takže nová deska je zase hodně rozmlženej pohled do ghetta přes hmatníky kytar. Tak trochu. B-Real je furt ve svým gangsta modu (ever forget what you say in the street, if you talk too loud, you'll get laid with the heat), Sen Dog se deskou potácí spíš trochu unaveně než zhuleně, ale jinak je všechno celkem na svým místě. A pak je tady ta záležitost s hostováním. Tom Morello z Rage Against The Machine hned dvakrát. Proč ne. Nemusím ani Kid Rocka, ani ZZ Top, ale tenhle koktejl se dá ještě snést. Horší už to je v trochu sentimentálním jointu Carry Me Away, kterej spolehlivě dorozplizne Mike Shinoda z Linkin Park. Tím náš ,all star' výčet zdaleka nekončí. Pak tady máme třeba docela důstojně mihnoucího se Everlasta nebo Darana Malakiana, kytaristu System of a Down. Armada Latina, překvapivě „catchy“ track s miamským Kubáncem Pitbullem a Marcem Anhonym, je snad jedinej rádiím přátelskej blunt, kterej sice moc nesedí rámu Rise Up, ale má odlehčenou letní klubovou ,laid back' atmosféru, a rádia ho taky smažej jako pominutý. A ten silnej latino odér je tak otravnej, až se mi nakonec začal i líbit, haha.

Takže Cuba Libre, Cosa Nostra, Cypress Hill, Rise Up, ubalit, vyhulit. Léto může začít.