Recenze desky LCD Soundsystem - This Is Happening

  • Recenze desky LCD Soundsystem - This Is Happening Fotogalerie (34)
    • 26.05.2010
    • Tisk

    Důstojná labutí píseň vykosťovačů hudebního retra

    Sdílejte článek:

James Murphy. Komik a impresário, hlava i vocas cirkusu LCD Sounsystem, poslal světu údajně poslední poselství a zašifroval ho do This Is Happening.

LCD Soundsystem – This Is Happening

Vydáno: 17.5.2010

Celkový čas: 65:34

Skladby: Dance Yrself Clean, Drunk Girls, One Touch, All I Want, I Can Change, You Wanted A Hit, Pow Pow, Somebody's Calling Me, Home

Vydavatel: EMI/Virgin

Labutí píseň o devíti dějstvích uzavírá úspěšnou trilogii s grácií a ve velkým stylu. Murphy sliboval, že tahle deska bude lepší než ty dvě předchozí, což je hodně odvážný tvrzení a může se vrátit jako bumerang, jenže tenhle pán není žádnej zelenáč a moc dobře ví, co říká. Kapela, která dala světu taneční punk s deklamovanejma textama o tom, jak Daft Punk hráli u nich doma, nemůže netrefit. Sarkasmus, nebo orgasmus? Sarkastickej hudební orgasmus. Možná předstíranej, ale jestli, tak hodně zkušeně. Že neumějí hity? (You Wanted A Hit). Pche! Jasně, že umějí, a jsou i tady. Třeba Drunk Girls. Dementní electro punk, kterej klame tělem, někde na půl cesty mezi pozapomenutou post punkovou klasikou Family Fodder a The Velvet Underground. Nebo I Can Change s fakt jakože zpěvem, co šplhá až někam k falzetovejm vejškám, ale přitom nepůsobí jako parodie. Šest minut obskurního love songu, co vykosťuje všechno od OMD, Tubeway Army, Gary NumanaKraftwerk, a přitom nevypadá ani trochu omšele (jako Murphyho vintage sako).

Dělat tuhle desku musela bejt děsná bžunda. Vlastně to celý trochu vypadá jako kocovinovej vejlet po hudebním muzeu. Vloupačka pootevřeným oknem, potácení mezi exponátama a přehazování cedulek s následnejma záchvatama smíchu, protože dochází k absurdním kombinacím a komickejm nahodilostem. Taková All I Want je dokonalej ,tribute' trojce David Bowie – Brian Eno – Robert Fripp, protože se obtáčí kolem kytarový fráze, která na první dobrou bezpečně evokuje Bowieho Heroes. Pow Wow je zase excelentní reminiscencí brooklynskýho funk punku v duchu ESG nebo Liquid Liquid.

Když jsme u těch duchů, Murphy a jeho mentál parta si na nahrávání pronajali legendární The Mansion, obrovskej barák, kterej patří Ricku Rubinovi a vzniklo v něm nespočet slavnejch desek. Kolem roku 1919 si ho krátce pronajímal i samotnej Houdini a traduje se, že v něm straší, což reportovali i lidi jako Cetric Bixler ZavalaThe Mars Volta nebo členové Slipknot a Red Hot Chili Peppers. Murphy se ale nějakejch spiritistickejch povídaček jen tak nezalekne. Natahal do The Mansion všechny svý studiový krámy a přinutil zlotřilý duchy, aby s ním a jeho kapelou nahráli desku, která vkusně, invenčně a vtipně kloubí ,best of' synth popu, robotického electra, new wave a punku, funku a ostatního haraburdí. A přitom to všechno pořád dává smysl, nerozpadá se a nemůže vám po tom bejt špatně jako po dortu od pejska a kočičky nebo po klobásách z Václaváku.

Začínám bejt sentimentální, protože jestli je tohle fakt poslední deska LCD Soundsystem, tak se mi bude pekelně stejskat. Naštěstí Spike Jonze vyšperkoval video k Drunk Girls tak vtipným klipem, že kdykoliv mě přepadne stesk, protože Murphy a LCDS to balí, stačí si na něj jenom vzpomenout, okamžitě vyprsknu smíchy a sentiment je fuč. Díky, Jamesi. Díky, Spike. Díky, LCD Soundsystem, zůstanete v mým iPodu navždy.

LCD Soundsystem – Drunk Girls

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz