Asi byste o nich měli vědět pár věcí. Předně, jejich deska je k......y hlasitá. Tím myslím fakt hlasitá! Jakože dobře hlasitá. Až by se chtělo říct – medově hlasitá!
Sleigh Bells – Treats
Sleigh Bells jsou dva – Derek Miller šest let mučí kytaru ve jménu floridský hardocore metalový úderky Poison the Well a Alexis Krauss zase bývala klasickou pubertální popovou princeznou, ale nic vážnýho. Mají totálně odlišnej hudební background a jejich protnutí – no, větší klišé už snad bejt nemůže. On pingloval v nějaký brooklynský restauraci, ona byla jeho zákaznicí. Začali se bavit o muzice, a tejden na to už spolu točili u něj v ložnici. Tím myslím, však víte, točili dema. Lo-fi bordel s nepřeslechnutelným ‚ bang‘ atakoval internet už od loňskýho podzimu a slušně rozčeřil vodu, takže Treats už si mohla luxusně bouchnout jako Molotovův koktejl. A taky že bouchla. Tak razantně, že je M.I.A. podepsala pro svůj label N.E.E.T, protože ta holka má prostě čich, a jak se nechala slyšet, reprezentují pro ni hlas vzdorovitejch mladejch umělců, co se vymezujou vůči apatický konzumní Americe. Trochu politický kecy a guerilla PR, ale odpusťme jí to, protože její dva předchozí skautský počiny nebyly taky zase tak od věci – tím myslím raperku Rye Rye a DJ Blaqstarra. Na Sleigh Bells je navíc sympatický, že klidně můžou hrát na parkovišti před obchoďákem, protože v&n bsp;sobě očividně mají ten trochu pozapomenutej DIY potenciál vyvolávat nadšení z čistý podstaty hluku a rytmů, což je fakt, refreshing‘ v době, kdy pomalu všechno vlastní Live Nation a Ticketmaster, no ne?
Jestli něco miluju, tak je to masivní distortion. Na Treats je tahle noisová distorzní kaše pěkně hustá. Kytary, basy, klávesy, drum machine, celá Derekova produkce je fakt intenzivní, a přece v ní zůstává prostor pro Alexisin hlas. Všechno se zdá příšerně jednoduchý, ale přesto tenhle lo-fi model udrží napětí celejch jedenáct tracků. A mají kompletně všechno, co by člověk od takový desky čekal, ale většinou to nedostane – spadnou mu koutky po prvním headlightu a dál už je to buď kolovrátek, nuda, nebo obojí. Hiphopové a electro beaty ve středních tempech, atakující kytarový riffy, co oscilujou od punku až po metal, a nadprůměrně chytlavý melodie. Co víc si přát? Zapomeňte na The Ting Tings. Tohle je totiž výživnej fresh na kocovinový ráno, kterej zní, jako kdyby Neptunes produkovali The Kills, Crystal Castles vylezli z vany plný žiletek a začali dělat konceptuální futuristickej metal, Jesus And Mary Chain měli swingers party s Ministry a do toho ještě freestylovala M.I.A. s Flavor Flavem z Public Enemy. Uf, tohle rádoby vtipný přirovnání mě vyčerpalo. Jdu si to radši pustit znovu, sakra. A vy si tu desku koukejte někde koupit nebo aspoň stáhnout!
Sleigh Bells – Treats