Recenze nové desky Goldfrapp - Head First

  • Recenze nové desky Goldfrapp - Head First Fotogalerie (47)
    • 19.05.2010
    • Tisk

    Hlavou napřed, Hvězdnou branou zpátky do naivních osmdesátek!

    Sdílejte článek:

Kroky. Slyším kroky, pomóóóc. Zrychluje se mi tep, noční můra jak vyšitá, zlověstný klapání synchronizuje s bušením ve spáncích, oblejvá mě pot a kroky se blíží. Bojim, moooc bojim. A už je to tady. Jsou to Kroky Františka Janečka!!!

Goldfrapp – Head First

Vydáno: 22.3.2010

Celkový čas: 38:10

Skladby: Rocket, Believer, Alive, Dreaming, Head First, Hunt, Shiny And Warm, I Wanna Life, Voicething

Vydavatel: EMI

Zombie reinkarnace normalizačního popu a obskurního diska v plný parádě. Zaříznutý legíny a blyštivý „oversized“ saka, diskokoule a Kamarád do deště. Bony a klid. Uf, leje ze mě jako z vola, kdo to ze mě dělá probůh vola?!? Kapela drtí, klávesák se zuřivě svíjí na playback a z umělýho kouře a lacinejch laserů pomalu vystupujou kontury backvokalistek a backvokalistů. No to mě podrž! Mamma Mia! To je přece Agnetha! A Benny, Bjorn i Anni-Frid. Jsou tu všichni! Celá ABBA, a vypadají tak čerstvoučce, přestože zjevně přihopsali z hodiny aerobiku. Aspoň tak teda působěj. A koho to tu máme dál? Vzduch obtěžkanej plejádou přeslazenejch parfémů najednou rozřízne fanfárovej zvuk kláves. Jump! Jasně, to jsou přece Van Halen, božínku! Dave Lee Roth ve vzpěračskejch šponovkách a s blonďatou trvalou až po zadek. Málem bych na ně zapomněl. Tuny Lybaru a Pat Benatar. Fleetwood Mac, Olivia Newton John, Electric Light Orchestra a Xanadu, haha. A možná tak ještě B-52's říznutý Pet Shop Boys nebo Erasure, ale asi tak blbě a nešťastně jako pražskej herák dolepenej pervitinem nebo pervitin omítkou.

Tohle se prostě moc nepovedlo. Ne „moc“ nepovedlo, tohle se vůbec nepovedlo! Ve vydavatelské firmě Mute se museli dočista zbláznit, nebo mají úchylku na to nejhloupější retro, jaký si člověk umí představit. A nejsou sami, kdo by potřeboval svýho Chocholouška. Kdo vymyslel tyhle bubny, utopený v masivním osmdesátkovým reverbovým dipu, a Moroderovy synťáky, zasloužil by utancovat k smrti. U La Roux je to ještě snesitelný, protože to má šmrnc, u Little Boots taky, protože to zachrání trochu rozostřená a rádoby alternativní produkce, ale tady je to úlet. Žel, smutnej úlet. Zpocenou rukou podepisuju petici „Chceme zpátky starou Alison Goldfrapp“. Tu z doby Black Cheery, ale beru klidně i z období debutu Felt Mountain a nepohrdnu ani dvěma předposledníma deskama, jenom tohle ne. Alison a její produkční parťák Will Gregory prošli časoprostorovou smyčkou od electroclashe a synthpopu přes podivnej, glam-rockem šmrnclej sound až po folktronicu a s Head First odcestovali někam na planetu Flashdance, odkud už asi není návratu.

Tohle není elektrickej sen, ale něco jako Scary Movie 6. Alison, proč jsi kejvla na ty Kroky, sakra?!?

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz