Recenze desky Plastic Beach od komiksových Gorillaz

  • Recenze desky Plastic Beach od komiksových Gorillaz Fotogalerie (39)
    • 14.05.2010
    • Tisk

    Kay Buriánek přichází s další recenzí! Tentokrát padla volba na komiksový Gorily na nudapláži!

    Sdílejte článek:

Tohle celý může začít ‚moudrem‛: „Proč bejt komiksový, když můžeme bejt skutečný“. Protože přesně o tohle jde.

Gorillaz – Plastic Beach

Vydáno: 8.3.2010

Celkový čas: 56:46

Skladby: Orchestral Introm, Welcome To The World Of The Plastic Beach, White Flag, Rhinestone Eyes, Stylo, Superfast Jellyfish, Empire Ants, Glitter Freeze, Some Kind Of Nature, Melancholy Hill, Broken, Sweepstakes, Plastic Beach, To Binge, Cloud of Unknowing, Pirate Jet

Vydavatel: EMI

Damon Albarn vymyslel celou tuhle monstrózní kulišárnu s britským cartoonovým mágem Jamie Hewlettem (má cenu zmiňovat takový záseky jako Tank Girl, Judge Dredd nebo Doom Patrol?) a pár dalšíma, více či méně fiktivníma kumpáma. Virtuální kapela, to tu ještě nebylo, pche! Imaginativní fabulát, žonglující s trpělivostí fanoušků a krmící je neustále čerstvým masem, počínaje invenčním obsahem s řadou zajímavých kolaborací a vychytanou grafikou konče. Jenže i tohle – světe, div se – se přejí. Jak samotným protagonistům, tak zpočátku bezhlavě adorujícím fanouškům. Dvě desky to drželo pohromadě hlavně díky nepřekonaným hitům jako Feel Good inc., Clint Eastwood nebo Dirty Harry, jenže těm komiksovejm potvorám začal pod maskama trochu docházet kyslík. Damon je navíc nevyléčitelnej megaloman, takže kromě vzkříšených titánů Blur se nenechá nikdy dvakrát pobízet do dalších projektů, a jak známo, invence se neregeneruje tak snadno a rychle jako ještěrkám useklej ocas.

Nicméně, joke is over, Gorillaz jsou skuteční a jejich třetí deska je škodolibou rezignací na mainstream, i když Damon tvrdí, že je to jejich nejpopovější opus magnum (je to lunetik). Přesto je všech osmnáct tracků, zabalenejch pěkně pečlivě do intra a outra, napěchováno delikátními melodiemi a vypiplanou produkcí (povětšinou Albarnovou). Jakkoliv je koncept Gorillaz model 2010 dotaženej, nebo naopak děravej, bez ohledu na to, kolik otázek vyvolává, naštěstí je dalším důkazem toho, že Damon Albarn sakra umí. Navíc má jako bonus všiváckej cit při výběru hostů a se svým jménem evidentně nemá problém přitáhnout velký kalibry.Snoop Dogg zhuleně mumlá ve Welcome To The World Of The Plastic Beach, Lou Reed vyšperkoval Some Kind Of Nature, zřejmě jeden z nejlepších momentů desky, pochopitelně nechybí celá řada hiphopových jmen (De La Soul, Bashy, Kano, Mos Def), ale i další legendy, jako půlka punkových veteránů The Clash, kytarista Mick Jones a basák Paul Simonon v titulní Plastic Beach, a dlouhej list dalších včetně těch, co se na desku už prostě nějak nevešli (třeba The Horrors).

Vlastně by se celá recenze dala klidně sesmolit jen z výčtu všech hostů a přicmrndávačů, přihodit nějakej ten boxík o tom, jak je všechno rafinovaně doplněný zdánlivě nesourodejma, ale do sebe přesně zapadajícíma vizuálama a všema doprovodnejma kravinama, a navrch přidat nějakou ódu na to, jak se ještě stíhá myslet na ekologickej kontext. A završit to hodnocením aspoň devět z deseti, protože intelektuální hladový já dostalo pořádnej kus žvance. Jenže – s tím intelektem to nebude tak žhavý, hlad taky nějak není, a že bych zrovna učůrával blahem z tak vrstvený změti nápadů, zvuků, vlivů, genderovýho mišmaše a už zmíněný megalománie, to fakt asi ne. Schválně jsem si prolítl pár recenzí všech prestižnějších plátků a pozvolna nabyl dojmu, že se mnou asi něco není v pořádku, když mě to fakt nebaví ani napoprvé, natož abych se tím brodil znovu.

Prostě ten moment překvapení jako po první desce Gorillaz se nedostavuje, a nezachrání to ani Bruce Willis ve vypečeným klipu k prvnímu singlu Stylo, jehož nominaci na singl jsem taky vlastně moc nepochopil. Gorily svlíkly plyšový oblečky, opona spadla, Damon Albarn najednou stojí vepředu jako správnej frontman a rozhazuje svůj nespornej talent na všechny strany jako okouzlující flitry, všechno funguje, zvoní, groovuje, cinká a šustí, ale… Ne. Prostě ne. Prostě proto.

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz